Canadair CL-415

Canadair CL-415 (Super Scooper, později Bombardier 415) a De Havilland Canada DHC-515 je řada obojživelných letounů vyráběných původně společností Canadair a následně společnostmi Bombardier a Viking Air a De Havilland Canada. CL-415 vychází z letounu Canadair CL-215 a je určen speciálně pro letecké hašení požárů; může plnit i různé další role, například pátrací a záchranné práce a užitkovou dopravu.

Vývoj CL-415 byl zahájen na počátku 90. let 20. století, krátce poté, co úspěch programu modernizace CL-215T prokázal životaschopnou poptávku po turbovrtulovém modelu původního CL-215. Do výroby byl letoun uveden v roce 2003 a kromě nových motorů se vyznačoval četnými modernizačními úpravami a pokroky oproti modelu CL-215, zejména pokud jde o kokpit a aerodynamiku, které měly přinést lepší výkony. V době, kdy byla zahájena výrobní fáze programu, vlastnila letoun společnost Bombardier, která pokračovala ve výrobě až do roku 2015. V říjnu 2016 program CL-415 převzala společnost Viking Air, jejímž cílem je výroba modernizovaného modelu CL-515, od té doby přejmenovaného na DHC-515, který se bude vyrábět v Calgary v Albertě ve společnosti De Havilland Canada.

Vývoj

Původ

Letoun CL-215, který byl představen v průběhu roku 1966, byl prvním letounem speciálně navrženým jako vodní bombardér. Celkem bylo postaveno 125 letounů, než byl v průběhu května 1990 dodán poslední CL-215.

Během roku 1987, v reakci na převládající tržní trendy směrem k účinnějším, výkonnějším a spolehlivějším turbovrtulovým pohonným jednotkám, se Canadair ujal úkolu vybavit 17 letounů CL-215 motory Pratt & Whitney Canada PW123AF. Tento motor poskytoval 15procentní zvýšení výkonu oproti původním pístovým motorům a také vyšší spolehlivost a bezpečnost. Modernizované letouny byly označeny jako CL-215T. V průběhu vývoje nového modelu představitelé společnosti uznali, že poptávka na trhu po letounu CL-215T je zanedbatelná, a tudíž není dostatečná, aby ospravedlnila vývoj zcela nového letounu. Navzdory tomu se letoun vyznačoval řadou vylepšení, včetně přidání elektrického řízení letu, klimatizace v pilotní kabině a také různých modernizovaných elektrických a avionických systémů. Nejvýraznějšími vnějšími znaky modernizovaného CL-215T byly aerodynamické doplňky na křídlech a trupu.

Po provedení relativně úspěšného programu CL-215T se společnost rozhodla vyvinout další vylepšený model letounu CL-415, který by dostal podobu nové sériové výroby. Dne 6. prosince 1993 provedl CL-415 svůj první let, přičemž první dodávky byly zahájeny v průběhu listopadu 1994. O rok později bylo zahájeno 180denní prodejní turné po 21 zemích světa s letounem CL-415 ve vlastnictví quebecké vlády. V témže roce Bombardier uvedl, že je ve fázi plánování šestibodového plánu na zlepšení CL-415, jehož hlavním cílem je diverzifikace jeho schopností.

Objednávky na typ byly okamžitě přijaty z několika zemí, což zahrnovalo několik leasingových a kupních smluv; do července 1996 bylo údajně v provozu 37 exemplářů u provozovatelů v Kanadě, Francii, Itálii a Španělsku. Od roku 1998 se CL-415 montoval v závodě společnosti Bombardier Aerospace poblíž letiště North Bay/Jack Garland v North Bay v Ontariu a testoval se na jezeře Nipissing. V průběhu roku 2010 došlo podle leteckého časopisu Flight International k poklesu prodeje tohoto typu. Když společnost Bombardier v říjnu 2015 uzavřela výrobní linku, bylo dokončeno celkem devadesát pět letounů CL-415, ačkoli společnost pokračovala v aktivním prodeji typu i v poskytování podpory pro stávající flotilu i po tomto datu.

Po několik desetiletí zažívala společnost Bombardier období výrazného rozvoje, než se v průběhu roku 2010 setkala s finančními potížemi, které byly do značné míry způsobeny velmi vysokými náklady spojenými s vývojem úzcetrupého dopravního letounu CSeries. Mnohem menší společnost Viking Aircraft začínala jako specialista na výrobu součástek, která začala zahrnovat licenční výrobu dílů několika letounů Bombardier, jejichž výroba byla ukončena, a pomáhala tak provozovatelům udržet je v provozu. V roce 2008 uzavřely společnosti Bombardier a Viking Air dohodu, na jejímž základě prodaly společnosti Viking konstrukční dokumentaci a veškerá práva duševního vlastnictví všech vyřazených letadel de Havilland od letounu DHC-1 Chipmunk až po regionální dopravní letoun DASH-7 STOL pro 50 cestujících. Jeho jednotková cena v roce 2014 činila 36,9 milionu amerických dolarů.

Dne 20. června 2016 bylo oznámeno, že společnost Viking Air je v procesu nákupu typového certifikátu CL-415 od společnosti Bombardier spolu se staršími modely CL-215 a CL-215T. Akvizice byla dokončena 3. října 2016. Krátce po akvizici začala společnost Viking pracovat na návrhu modernizované verze CL-515.

V průběhu prosince 2018 získal plnohodnotný letový simulátor CL-415, který je schopen simulovat vodní nabírání a bombardování, certifikaci Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA). Předtím výcvik pilotů obvykle zahrnoval živé létání s letounem.

Dne 21. června 2019 indonéské ministerstvo obrany oznámilo nákup šesti letounů CL-515 s termínem dodání v roce 2024.

Dne 31. března 2022 společnost Viking Air prostřednictvím společnosti De Havilland Canada přejmenovala letoun CL-515 na DHC-515 a plánuje jeho výrobu a finální montáž v Calgary v Albertě, kde jsou podporovány modely CL-215 a CL-415, přičemž evropští zákazníci zaslali 22 dopisů o záměru.

Design

Letoun CL-415 má modernizovaný kokpit, vylepšenou aerodynamiku a také změny v systému vypouštění vody, čímž vznikl moderní hasičský obojživelný létající člun pro použití při zjišťování a hašení lesních požárů. Oproti CL-215 má CL-415 vyšší provozní hmotnost a rychlost, což přináší vyšší produktivitu a výkon. Vzhledem k vyššímu výkonu dvojice turbovrtulových motorů Pratt & Whitney Canada PW123AF, z nichž každý je schopen generovat tah až 1775 kW, jsou tyto motory oproti uspořádání CL-215 umístěny blíže k trupu. Ačkoli by tato změna polohy sama o sobě obvykle snížila boční stabilitu, je to napraveno přidáním obrácené pevné lamely náběžné hrany před pravý horizontální stabilizátor. Kromě toho byly u tohoto modelu pro zlepšení směrové stability použity winglety.

Letoun CL-415 může nabrat až 6 140 l vody z blízkého vodního zdroje, v případě potřeby ji smíchat s chemickou pěnou a svrhnout ji na požár, aniž by se musel vracet na základnu k doplnění nádrží. CL-415 byl speciálně vyvinut, aby poskytoval možnost dodávat velké množství hasicího prostředku při rychlé reakci na požár. Ta je uložena ve velkých nádržích, které jsou většinou umístěny pod podlahou kabiny v trupu, ačkoli na obou stranách trupu je nad touto úrovní umístěna hlavová nádrž. Drak letounu je konstruován s ohledem na spolehlivost a dlouhou životnost, přičemž se ve velké míře používají materiály odolné proti korozi, převážně upravený hliník, což usnadňuje jeho použití ve slané vodě. Podle Flight International má CL-415 dobré jízdní vlastnosti na vodě a ve srovnání s několika jinými obojživelnými letouny je poměrně snadno ovladatelný. CL-515 může pojmout až 7 000 litrů vody (1 850 amerických galonů) a jeho doba doplňování je 14 sekund.

Letoun potřebuje 1 340 m (4 400 stop) letové délky k tomu, aby se spustil z výšky 15 m (49 stop), nabral 6 137 l (1 350 imp gal; 1 621 US gal) vody během dvanáctisekundového běhu po vodě o délce 410 m (1 350 stop) rychlostí 70 uzlů (130 km/h; 81 mph) a poté vystoupal zpět do výšky 15 m (49 stop). Letoun může také nabírat částečný náklad na menších plochách a v případě potřeby se může při nabírání otáčet. Řízení systému vodního bombardování je centralizováno prostřednictvím panelu stavu vody na letových přístrojích, který umožňuje přímé ovládání pilotům; lze zvolit různé vzory a sekvence rozptylu. K dispozici je také ručně ovládaná páka nouzového vypouštění, která tento systém obchází. Bombardier tvrdí, že typ provede 6,9 shozu vody na každou letovou hodinu typu. Varianta CL-415GR se vyznačuje vyšší provozní hmotností, zatímco víceúčelový model CL-415 je k dispozici pro účely v polovojenské pátrací a záchranné roli a v užitkové dopravě.

Historie provozu

Podle přezdívky svého předchůdce získal letoun název „Super Scooper“ s ohledem na své výrazně lepší výkony jako vodní bombardér a hasič. Jako uznání jeho schopností byl letoun v roce 2006 oceněn španělskou Asociacion para la Promocion de Actividades Socioculturales (APAS) cenou Batefuegos de oro (zlatý hasicí přístroj); v citaci ocenění se částečně uvádí: „Jedná se o nejúčinnější nástroj pro vzdušný boj s lesními požáry, klíčový pro organizaci hašení požárů ve velkém počtu zemí. Neustálé zdokonalování pro potřeby boje s lesními požáry učinilo z těchto letounů po více než 30 let nejžádanější letecké prostředky.“

Do roku 1999 bylo na tento typ zajištěno celkem 51 objednávek; provozovatelé údajně používají CL-415 převážně pro účely hašení požárů a námořní pátrací a záchranné akce. Z 95 vyrobených strojů bylo údajně do prosince 2007 sedm vyřazeno z provozu v důsledku několika nehod.

Foto: Horticultural marxist & Wikimedia Commons & CC BY-SA 4.0

Zdroj: Anglická Wikipedie

---