Lázeňské město Karlovy Vary přitahuje návštěvníky stále svým charakterem středoevropského letoviska a Letiště Karlovy Vary je stále více využíváno. Proto je věnována zvýšená pozornost zkvalitnění technického vybavení, bezpečnosti a službám pro odbavení cestujících.V první  fázi již byly dokončeny úpravy startovací dráhy a došlo k realizaci úprav stávající odbavovací budovy a ke stavbě nové odbavovací haly. Autorem architektonického návrhu nové budovy je brněnský architekt Petr Parolek, který je také autorem již realizovaného terminálu odleůt na letišti v Brně – Tuřanech. Této zdařilé stavbě jsme  již dříve věnovali samostatný článek.

 

Požádali jsme architekta Petra Parolka o vyjádření k přípravě i realizace zajímavé konstrukce nové odbavovací haly:

  “ Při přípravě projektu byla věnována velká pozornost  přepravním požadavkům , charakteru lokality a jejímu stávajícímu vybavení. Dnešní areál letiště se nachází mimo zastavěná území okolních lokalit a vytváří svébytný zastavovací komplex. Je situován na náhorní plošině nad Karlovými Vary ve výšce 600 m.n.m. a nadneseně ho můžeme vnímat jako jakousi startovací rampu do volného prostoru. Kontext historizujících lázní sem již nedoléhá, a tak se ryze účelové letiště může bez omezení rozvíjet technicistním směrem, který nejlépe koresponduje s jeho provozem. V tomto smyslu byla navržena i budoucí odbavovací hala typická aerodynamickým tvarem kapky, vajíčka, projektilu či třeba rakety. Tento futuristický tvar je v přímém formálním kontrastu s původní hmotou starého „nádraží“, avšak s ohledem na zvolené měřítko a proporci s ním vytváří jeden kompoziční celek půdorysu „H“ se čtyřmi křídly, nebo třeba dvěmi bočními nádvořími. A to je zásadní tvůrčí moment, kdy se k původnímu „průčelí“ s bočními křídly vlastně pouze dostavuje křídlo nové a soubor se tak uzavírá. Dosavadní odbavovací budova je typickým nádražním objektem z období první republiky. Z dochované projektové dokumentace lze vyčíst jméno autora, kterým byl Arch. Prof. K. Winter (Liberec), stavební výkresy jsou datovány k roku 1930. Objekt je prost dekoru předchozích historismů a období secese, avšak svojí substancí (jedná se o klasický zděný stavební typ – dispoziční trojtrakt, obvodové zdi typické systémem vertikálních okenních otvorů s nosnými mezipilíři, systémem horizontálního členění hmotové kompozice převislými několikaúrovňovými římsami) není příkladem funkcionalistické architektury tolik typické pro toto období. I když vlastní budova nebyla zřejmě ve čtyřicátých létech minulého století průkopnickým dílem, je charakteristická pevným řádem a symetrií, původní kompozicí a drobným měřítkem. Nová hala se k němu váže spojovacím krčkem, který vkládá mezi objekty potřebnou prostorovou distanci. Tvarově není v prostředí ojedinělá, kompoziční vertikálu již dnes vytváří technicistní věž ŘLP. Návrh nové haly má tvar připomínající obří projektil, trup či protáhlé vajíčko a zprostředkovává svým dynamickým tvarem rychlost, svojí rafinovaností zase eleganci přesné křivky. Na počátku návrhu stál hlavolam. Tím se stala idea autora vytvořit z dnešními technologiemi vyrobitelných prstencových kónicky a konkávně zakřivených ploch eliptický vajíčkovitý tvar haly tak, aby veškeré formy byly dobře geometricky a tedy i výrobně definovatelné a zároveň tak, aby v celku vytvořily kompaktní, vyvážený přesný tvar, na který jsme zvyklí z dnešního automobilového či spotřebního průmyslu. Avšak s tím rozdílem, že se pohybujeme v rozměrech 10x větších. Přičemž záměrem bylo využití nejen technicky, ale i ekonomicky dostupných technologií – například hliníkových plášťů se stojatou drážkou. Po dlouho trvajícím precizování výsledného tvaru haly vznikl design typický kompozicí tří seříznutých prstencových ploch, definovaných rotací obloukového profilu kolem středu. Tyto utvářejí objekt, který optickým klamem vytváří dojem eliptické – protáhlé koule či rugbyového míče. Zatímco by však obyčejné vajíčko bylo z hlediska samotného tvaru poměrně banální, nám vzniká právě jeho „nedokonalostí“ způsobené sestavou tří prstencových ploch v úrovni proniku střešního a fasádního pláště zářez prosvětlující ve dne interiér haly. Za šera a v noci potom podtrhuje charakteristickou svítící linií „bočního okénka“ celkový tvar objektu. Dynamiku tvaru na obou stranách gradují šikmo seříznuté boční fasády s ustoupeným nakloněným čelem. Ty jsou identické svými kruhovými prstenci, které ji protínají a dávají iluzi obrovského stroje před startem. Možná až scénické tvarové formování má za následek další záměr autora, kterým je nastolení dojmu dvou světů.

Jednoho, který se před Vámi objeví při přistání na letišti. To je ten historizující, spojený s fenoménem lázní. Druhého, toho futuristického, který vnímáte na odletu, když se chystáte vzlétnout vstříc (post)modernímu světu. Ze severní strany je tak vnímána pouze historická část, zatímco z jižní strany pouze ta nová. To je důsledkem optického klamu perspektivního vidění, kdy vzdálenější část objektu je skryta za tou čelní. Celá kompozice tak bude viditelná převážně snad jen z věže řízení letového provozu či z letadla. Pro tyto se naskytne pohled na systém vzduchotechnického zařízení na střeše, který se stává jistým spojením mezi dvěmi křídly ze dvou století – možná při troše nadsázky tvaru obřího motoru.  Pod souladem a prolínáním exteriéru s vnitřním prostorem může každý z nás mít na mysli jinou představu. Tou karlovarskou je možná pohled do útrob odstrojeného letounu či plavidla se všemi jeho žebry, ztužidly a vzpěrami. Důležitým kompozičním prvkem se pak stává hlavní nosný dvojoblouk, rozevírající se jako náruč pod klenutým prostorem. Zcela atypický je svým podélným uspořádáním, kdy vytvoří onen symbolický průchod ze světa pozemního do toho „vznášejícího se“. Stavba je realizována z hlediska postupů prací ve dvou etapách. V té první byly provedeny nezbytné úpravy původní budovy s realizací spojovacího krčku.

FOTO ( Mg.A Jana Kuděj) z průběhu stavby nové odbavovací haly Letiště Karlovy Vary 

 

Otázky naší redakce pro pana architekta Petra Parolka:

Jakou přepravní kapacitu nová hala umožní a je možnost dalšího rozšíření objektu nebo napojení na další objekt?

Nový terminál má orientační přepravní kapacitu – cca 400 osob na odletu + 400 osob na příletu / hod. – = 800 odbavených cestujících / hodinu- = 2 odbavená letadla kategorie C s kapacitou 200 cestujících / hodinu 

Využíváte při stavbě haly zkušenosti z realizace odbavovací haly v Brně – Tuřanech a co je naopak ojedinělé řešení?

Brněnská odbavovací hala má kontext regionu. Reaguje na přilehlé Slavkovské bojiště, tradici brněnské architektury, svým měřítkem na sousední objekt. Má zcela jedinečnou fasádu. Možná je také takovým „antiboxem“, který je v kontrastu k současným trendům regionální scény a místo přenáší blíže do Evropy, kam letadla patří! Má některá skrytá poselství. 

Naproti tomu je projekt v Karlových Varech více zaměřen na techniku a precizní design definice hlavního tvaru, reaguje na své místo spíše než na celý region, nad kterým se s ohledem na svoji nadmořskou výšku spíše vznáší. Přestože je použita opět ocelová konstrukce a opět oblouková, má podélný nosný systém originalitu ve svém rozevření, čímž minimalizuje počet podpor uprostřed haly. Ta se stává asymetrickou uspořádáním schodišť ve směru podélném a rozdílnými čelními stěnami ve směru druhém.   

FOTO z průběhu stavby nové odbavovací haly Letiště Karlovy Vary 

 

      Přestavba mezinárodního letiště v Karlových Varech – Olšových Vratech je první úspěšný projekt na severozápadě Čech, jemuž byla přiznána v plánovacím období 2007 až 2013 dotace z Evropské unie. Na stavbu nového terminálu získá Karlovarský kraj jako vlastník letiště z Evropského fondu pro regionální rozvoj kolem 80,1 milionu korun. Kromě evropských peněz obdrží Karlovarský kraj ještě 7,7 milionu korun ze státního rozpočtu a sám se na akci bude podílet částkou 10,9 milionu korun. Nový terminál má být dokončen letos . Veškeré náklady nejdříve uhradí Karlovarský kraj a jakmile bude terminál zkolaudován a uveden do provozu, dostaneme peníze z EU. Po dokončení nového terminálu dokáže karlovarské letiště odbavit až půl milionu cestujících za rok. Modernizace staré haly, jež vyžadovala úpravy po vstupu České republiky do schengenského prostoru,  stála asi 56 milionů korun. Karlovarský kraj už předtím investoval s využitím dotací EU do rozvoje letiště přes 146 milionů korun – na zvýšení únosnosti ranveje a zabezpečovací zařízení. Přestavbu staré haly pak financoval téměř z poloviny z takzvaných norských fondů.  Bez finanční podpory z Evropské unie by byla modernizace letiště mnohem složitější. Kraj však má zájem podporovat leteckou dopravu a letiště má pro kraj strategický význam.

Projekt nového terminálu Letiště Karlovy Vary

Autor architektonického návrhu:                       Ing. arch. Petr Parolek, Ph.D.

                                                           FA PAROLLI, s.r.o.

Autor návrhu ocelové konstrukce:                    Ing. arch. Petr Parolek, Ph.D.

                                                           FA PAROLLI, s.r.o.

 

Konstrukční řešení:

Statika ocelové konstrukce:                 Ing. Pelánek

                                                           Ing. Petr Mazánek

Statika železobetonové konstrukce:      Ing. Aleš Seidl

 

 

 

---