Za každou dopravní nehodou hledáme konkrétního viníka
Je tomu tak v případě havárie tramvají v Ostravě a bylo tomu tak i v minulosti. Hledá se viník nehody a zjišťuje se, zda se dalo nehodě předejít!Vzpomeneme v tomto článku na tramvajové neštěstí, jehož tragické výročí si v roce 2007 připomenulo město Ústí nad Labem. Tramvajová doprava byla v tomto městě zahájena 1. července 1899 a poslední tramvajová linka ukončila provoz 1. června 1970. Tramvajové neštěstí, které prakticky nemělo u nás obdoby, se stalo 13. července 1947. Při nehodě zahynulo 30 osob a více než 100 bylo zraněno. Jen velmi stručně připomeneme, co se vlastně stalo:
Přeplněná tramvaj sjížděla do středu města a v místech poblíž dnešního zimního stadionu vykolejila a narazila do sloupu trolejového vedení. Odtržená střecha vozu narazila do další tramvaje stojící na druhé koleji. Následky tragické nehody byly strašné! Současně s likvidací následků nehody začalo pochopitelně šetření příčin nehody. Již na začátku šetření bylo zřejmé, že tramvaj byla přeplněná. Místo 88 cestujících jelo v havarované tramvaji osob 140. Dále vyšetřující komise zjistila „překročení rychlosti jízdy, přetížení vozů, pozdní a nesprávná obsluha brzd a z toho plynoucí neovladatelnost jedoucí tramvaje“. Další šetření ani jednání nevnesly do případu jiné vysvětlení. Na rozvoj ani na ukončení tramvajové dopravy v Ústí nad Labem neměla tato velká nehoda zásadní vliv. Každopádně však zasáhla mnoho rodin a občany Ústí nad Labem byla vnímána velice citlivě. V červenci 2007 představitelé města připomenuli tragickou nehodu postavením pomníku obětem a pietním aktem. Je to patrně jediný pomník v naší republice věnovaný obětem tramvajového neštěstí.
Dopravní nehody, na kterých se podílejí vozidla městské hromadné dopravy, vnímá veřejnost i média vždy s větším zájmem a pozorností. Každý si představuje, co by se asi stalo, kdyby v havarující tramvaji či autobuse byl osobně! Ale dopravní nehody tramvají a autobusů s tragickými důsledky nejsou tak časté a na úmrtí lidí při silničních nehodách se nejvíce podílejí řidiči osobních automobilů. Tak proč nehoda tramvají v Ostravě vzbudila takový zájem veřejnosti? Hledá se viník nehody a zjišťuje se, zda se dalo nehodě předejít! Nelze se spokojit a s konstatováním, že za většinu nehod může „lidský faktor“, pod kterým se myslí chyba řidiče. Nehodě se dalo předejít ! Lepší technické zabezpečení na jednokolejné trati v Ostravě mělo být! Ale kdy se vlastně lidé rozhodují pro nové řešení? Především tehdy, když staré řešení nevyhovuje nebo když zásadně selže. Jestliže tramvajová trať fungovala bez vážnějších problémů léta, kdo a jaké měl volit argumenty pro řešení větší bezpečnosti? A jestliže se hledá nějaký viník, pak je to především tento „lidský faktor„, který se projevuje při kolektivním rozhodování ať již v podnicích nebo na úrovni měst. Lidé vychází z vlastní zkušenosti, neradi přistupují na nová řešení a technologie a v podstatě jim vyhovují „zaběhnuté koleje“. Vždy se najde nějaká aktuální důležitější priorita, kterou je nutno řešit a na kterou je nutno schválit peníze, než se zabývat něčím tak imaginárním, jako je např. bezpečnost tramvajového provozu, když se „dosud nic nestalo“ !.
Nemyslím si, že se prokáže nějaké výrazné porušení povinností pracovníků vedení Dopravního podniku Ostrava v souvislosti s nehodou na uvedené trati. Prokázat špatné vyhodnocení situace a předvídání nebezpečí je velice obtížné. Ale tato nehoda by měla být varováním pro všechny, kdo podceňují chování lidí a nedoceňují užitečnost moderních technologií.
Tragické nehodě v Ostravě by se dalo patrně s využitím moderního zabezpečovacího zařízení předejít. Ale nejeden „lidský faktor„ prostě selhal!
I při tragické nehodě v Ústí nad Labem vlastně selhal „lidský faktor„. Tramvaj určitě nejala přeplněná poprvé a nikdy před tím se nic nestalo! Až toho tragického 13. července 1947. Proto mají velké havárie trpkou příchuť.
Památník obětem tramvajové havárie v Ústí nad Labem.
Přeneseme-li se od těchto neštěstí k „běžnému automobilovému provozu“, stačí připomenout počty mrtvých každý víkend. Jistěže za řadu z nich mohou agresivní a neukáznění řidiči, ale kolik nehod má příčinu v nevyhovující komunikační struktuře, stavu a uspořádání vozovek. Každý řidič si jistě vzpomene na místa, která jsou z hlediska provozu nebezpečná a zpravidla se bezpečnost provozu neřeší s odkazem na nadostatek financí, dokud nedojde k nějakému neštěstí. Kdyby stejný význam a legislatvní podporu jako má oblast ekologie, s budováním nákladných opatření včetně ekoduktů pro losy, měla oblast bezpečnosti silničního provozu, mohl bý být počet tragédií menší.
Ze dílčí přínos pro vytipování nebezpečných míst je možno považovat stránky www.virtualroad.cz, kde si může každý uživatel internetu pomocí videozáznamu „projet“ vybranou komunikaci a vyhodnotit úrovneň bezpečnosti komunikace. Využitím této možnosti odpovědnými pracovníky policie, silničních správních orgánů, vlastníků a správců komunikací by se jistě nalezly lokality, které samy o sobě tvoří nebezpečná místa a jejich náprava by měla být prioritou, když se jedná o lidské životy.
