Vyšly dvě poštovní známky z emise Historické dopravní prostředky
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky vydalo dne 17. února 2016 příležitostné poštovní známky nominální hodnoty 27 Kč z emise Historické dopravní prostředky. První známka zobrazuje motorový vůz řady M 290.0 (výrobní typové označení Tatra 68). Autorem výtvarného návrhu emise je grafik Petr Ptáček, autorem rytiny obálky prvního dne je grafik a rytec Jaroslav Tvrdoň. Známku o rozměrech obrazové části 40 x 23 mm vytiskla Poštovní tiskárna cenin Praha a.s. plnobarevným ofsetem v tiskových listech po 50 kusech (kombinace 25 ks známek „Slovenská strela“ a 25 ks známek kolesový parník Vyšehrad). Známka má katalogové číslo 876 a platí od 17. února 2016 do odvolání.
Druhá známka zobrazuje kolesový parník Vyšehrad. Autorem výtvarného návrhu emise je , autorem rytiny obálky prvního dne je grafik a rytec Jaroslav Tvrdoň. Známku o rozměrech obrazové části 40 x 23 mm vytiskla Poštovní tiskárna cenin Praha a.s. plnokrevným ofsetem v tiskových listech po 50 kusech (kombinace 25 ks známek „Slovenská strela“ a 25 ks známek kolesový parník Vyšehrad).Známka má katalogové číslo 877 a platí od 17. února 2016 do odvolání.
Koncem září tohoto roku vyjdou ještě další dvě známky z emise Historické dopravní prostředky. Budou věnovány automobilu Tatra 87 a dvojplošníku Aero Ab-11. .
Slovenská strela je expresní či rychlíkový železniční spoj, který od července 1936 jezdí mezi českým hlavním městem Prahou a slovenským hlavním městem Bratislavou a proslavil se velkou rychlostí v počátcích své existence, kdy se o více než hodinu zkrátila jízdní doba oproti nejrychlejšímu spoji, vedenému parní lokomotivou. Celková řádná jízdní doba 4 h 18 min byla překonána až ve 21. století. Unikátní elektromechanický přenos výkonu navrhl vsetínský elektrotechnik Josef Sousedík.
Kolesový parník Vyšehrad (původním názvem Antonín Švehla, od roku 1942 Karlstein, od roku 1945 T. G. Masaryk, od roku 1952 Děvín, od roku 1992 Vyšehrad), který provozuje Pražská paroplavební společnost a. s., je dnes jedním ze dvou provozuschopných velkých kolesových parníků v Česku. V roce 2013 jej Ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku České republiky. Vyrobila jej roku 1938 Ústecká loděnice a dřevoprůmysl, spol. s r. o., hlavním konstruktérem byl ředitel loděnice Ing. Josef Huss, strojní zařízení dodala akciová společnost ČKD Praha. Loď byla slavnostně pokřtěna 1. května 1938 za účasti ministra průmyslu, obchodu a živností. V roce 1980 byl kotel v dílnách na Smíchově přebudován na kapalná paliva. V roce 1992 byl parník rekonstruován na restaurační salónní parník. Zatím poslední rekonstrukcí prošel parník v zimě 2006/2007, kdy mu byla vyměněna obšívka v drážďanské loděnici v Laubegastu. Parník je dlouhý 62 metrů a široký 6,2 metru, šířka přes kolesnice je 10,5 metru. Výkon parního stroje je 165 kW (220 k) při 42 otáčkách za minutu. Původní byla nominální kapacita lodi 885 cestujících, nyní 300, z toho 199 krytých míst k sezení. Podle dobového prospektu měla loď dosáhnout rychlosti až 20 km/h, ve skutečnosti byla maximální rychlost na klidné vodě asi 17 km/h. Zpočátku byl salonní parník nasazován na trať Praha – Vrané nad Vltavou. Za druhé světové války byl parník zkonfiskován a na kotvišti u německých Drážďan sloužil jako vývařovna pro uprchlíky před Rudou armádou. Po válce byl vrácen do Prahy. V 70. letech jezdil i běžné linkové plavby do Štěchovic. Po rekonstrukci v roce 1992 je nasazován převážně na restaurační a objednané plavby, několikrát do roka však pluje i na veřejné lince na Slapy a na Mělník.
