Něco z historie … Zřícení Tacomského mostu v r.1940
Každý obor stavitelsví má kromě úspěchů i své stinné stránky. Nevhodné úpravy konstrukce Tacomského mostu z důvodu úspory nákladů a podcenění dynamických účinků větru na vlastní frekvenci kmitání konstrukce mostu vedly k jeho zřícení v roce 1940. (video a foto v textu)
V americkém státe Washington leží poblíž města Tacoma (cca 40 km jižně od Seattlu) mořská úžina The Narrows (výběžek zátoky Puget Sound), kterou se koncem 30.let 20. století úřady rozhodly přemostit, aby se zrychlila doprava. Lacey Murrow, ředitel washingtonského úřadu pro komunikace, zadal mostnímu inženýrovi úřadu Clarku Eldridgeovi, aby navrhl most. Eldridgeuv plán počítal s 5000 stop (cca 1,5 km) dlouhým visutým mostem. Most se měl stát třetím nejdelším visutým mostem na světě.
Po zhlédnutí Eldridgeova plánu se však státní správa ve snaze ušetřit rozhodla, že projekt by měli přezkoumat nezávislí odborníci. Pověřila tímto úkolem firmu Moran and Proctor a světově proslulého amerického mostaře lotyšského původu Leona S. Moisseiffa. Moisseiffovo rešení vedlo nakonec k úpravě, která znamenala sice úsporu, ale také katastrofu. Moisseiff totiž mimo jiné navrhl náhradu příhradových nosníku nosníky plnostěnnými o třetinové výšce (2,65 m, obr. 2), čímž most sice odlehčil, ale také vystavil tlaku vetru. I mistr tesař..… .
Moisseiffovy návrhy byly skloubeny s Eldridgeovým řešením a mezi stavebními firmami byla opět upřednostněna ta levnější – Pacific Bridge Company (5,5 mil. $). S přispěním oceláren Bethlehem Steel Company (nosné kabely aj.) byl most za 6,4 mil. $ postaven v letech 1939 – 1940. Doprava mezi pevninou a poloostrovem Olympic Peninsula se rozběhla 1.7.1940.
Od začátku nebylo něco v pořádku. Nový Tacoma Narrows Bridge se choval tak, že si od místních vysloužil přezdívku Galloping Gertie (volne prel. „Tancící Gertie“). Nebyl prvním – v roce 1849 byl tak pojmenován visutý most pres Ohio River v západní Virginii (zřítil se za bouře v květnu 1854). Už během stavby se objevily kmity mostovky způsobené větrem a vedly v dohadům o stabilitě mostu. Do mostních věží byly vestaveny hydraulické nárazníky, most byl na doporučení University of Washington vyztužen dalšími lany, ale bez výsledku.
Zatímco odborníci trnuli, veřejnost se sjížděla k mostu jako k atrakci. Návštěvníci urazili tisíce mil, aby se podívali na vlnící se mostovku. Turistický ruch přinášel peníze, místní banka tvrdila, že je bezpečná jako Tacomský most. Dlouhá mostovka se někdy vlnila tak, že řidičům mizela protijedoucí auta z dohledu. Elegantní štíhlá a úzká mostovka, vznosné pilíře a nosná lana předvedly finále svého programu 7. 11. 1940. Střední část mostovky začala ve vetru o rychlosti asi 42 mph (cca 68 km/h) vykazovat pravidelné kmity od 3 do 5 stop (tj. asi 1-1,5 m). Zneklidňující pravidelnost pohybu vedla úřady k tomu, že policie v 10 h dopoledne zastavila provoz. Následně se pohyb prudce změnil ve vlnění, při němž se vozovka nakláněla na obě strany v úhlu 45°. Zhruba v 10:30 h se střední část mostu rozlomila a zřítila se do hloubky skoro 60 m.
Její západní zbytek se houpal dál a v 11:02 skončil ve vodě také. Zbytky mostovky se rozpadaly ještě několik minut. Oba pylony se vychýlily směrem k břehům o 4 m. Nikdo nepřišel o život, z celé události dokonce existuje filmový záznam:
Zřícení Tacomského mostu zapracoval do svého románu „Rajské fontány“ spisovatel A.C.Clarke :
„Viděl ten dvě stě let starý film snad už padesátkrát, a byly v něm záběry, které prostudoval políčko po políčku, až nakonec znal zpaměti každý detail. Byla to koneckonců nejdražší metráž, jaká kdy byla natočena, alespoň v dobách míru. Za každou jeho minutu zaplatil stát Washington několik miliónů dolarů.
Přes kaňon se klenula ladná a křehká (až příliš křehká!) konstrukce mostu. Nebylo na něm živé duše, žádný dopravní prostředek, jen jedno jediné auto, opuštěné řidičem v samém prostředku vozovky. A nebylo divu, neboť tenhle most se choval jako žádný před ním v celé dlouhé historii stavebnictví.
Zdálo se až nemyslitelné, že by tisíce tun kovu dokázaly předvést takový vzdušný balet; pozorovatel by byl spíš uvěřil, že most je z gumy než z oceli. Celým rozponem probíhaly dlouhé pomalé vlny, skoro o metrovém rozkmitu, takže mostovka zavěšená mezi pylony se prohýbala nazad a zase kupředu jako podrážděný had. Vítr vanoucí kaňonem se rozezníval tónem přespříliš hlubokým pro lidské ucho, avšak přesně ladícím s přirozeným kmitočtem půvabné, k záhubě spějící konstrukce. Torzní vibrace narůstaly hodinu za hodinou, nikdo však nedovedl odhadnout, kdy nastane konec. Vleklý smrtelný zápas sám o sobě byl svědectvím, že nešťastní stavitelé se již mohou vzdát všech nadějí.
Pak naráz praskla nosná lana a švihla sebou vzhůru jako smrtonosné ocelové biče. Za pádu dolů do řeky s mostovka kroutila a přetáčela, trosky konstrukce se rozlétávaly na všechny strany. I když byly záběry promítány normální rychlostí, vyhlížela konečná fáze katastrofy jako zpomalený film; rozměr havárie byl tak obrovitý, že lidské mysli scházela základna pro srovnání. Ve skutečnosti trval celý děj snad pět sekund; za tu chvilku si však Tacomský most získal neslavnou proslulost v dějinách stavitelství. Ještě o dvě stě let později si Morgan pověsil v kanceláři na stěnu snímek jeho posledních okamžiků; nesl titulek: Jeden z našich méně úspěšných projektů.“
Zdroje:
– ZPRAVODAJ SPŠS, SOUS a U, PLZEN c. 8, 2004/2005
-Galloping Gertie. [online]. [cit. 2005-04-22], dostupné na:
http://www.nwrain.com/%7Enewtsuit/recoveries/narrows/narrows.htm
-HONS, J. Velké mosty světa. 1.vyd. Praha : VICTORIA PUBLISHING, 1996
-A.C.Clark – Rajské fontány
