Karosa B 732: Ikona české městské dopravy se loučí s cestujícími
0 0 hlasy Hodnocení článku Karosa B 732 představuje nezapomenutelný symbol městské a příměstské dopravy...
Internetový zpravodaj Komunikace a doprava
Novinky a články týkající se dopravy ČR
V roce 1993 se na brněnském autosalonu objevil unikátní autobus s přezdívkou Legobus, který sliboval revoluci v české veřejné dopravě. Tento jedinečný kousek techniky byl vyroben firmou Karosa ve Vysokém Mýtě a dodnes je považován za legendu mezi českými autobusy. Pojďme se podrobněji podívat, co tento inovativní vůz představoval, jaký byl jeho osud a proč zanechal nezapomenutelnou stopu v historii české dopravy.
Legobus byl dvounápravový autobus s hliníkovou samonosnou karoserií, která představovala hlavní technologický tahák tohoto vozidla. Karoserie vycházela z modelu Karosa B 732, avšak model označený číslem 732.1670, na kterém byl Legobus založen, byl představen právě během autosalonu v Brně roku 1993 poprvé široké veřejnosti. Co však Legobus skutečně odlišovalo, byl modernější design a zejména nízká podlaha, která výrazně usnadňovala nástup cestujících.
Dveře autobusu byly rovněž specifické – celkem tři sady dvoukřídlých výklopných dveří zajišťovaly komfortní a rychlý nástup i výstup pasažérů. Pro řidiče byla určena jednokřídlá ručně otevíraná dveře umístěná na levé straně vozu, což umožňovalo rychlé a efektivní nastupování do vozidla. Tento propracovaný systém dveří podtrhoval celkovou flexibilitu a inovativní přístup konstruktérů Karosy.
Jedním z nejzajímavějších aspektů Legobusu byla jeho mimořádná přizpůsobivost. Autobus bylo možné během několika desítek minut přestavět, například změnit počet dveří či jiné prvky karoserie. Tato vlastnost připomínala Švýcarský armádní nůž mezi autobusy – jeden vůz dokázal sloužit různým potřebám a měnit své vlastnosti v závislosti na požadavcích dopravních podniků.
Tato modulární koncepce byla unikátní a představovala potenciál pro efektivnější a ekonomičtější provoz veřejné dopravy. Bohužel však nebyla dostatečně využita v sériové výrobě, což ovlivnilo budoucnost tohoto ambiciózního projektu.
Přestože byl Legobus vyroben a představen s velkou pozorností, k sériové výrobě modelu B 732.1670 nikdy nedošlo. Výrobce se rozhodl pro pomalejší a konzervativnější modernizaci typu B 732, což vyústilo ve vznik nového modelu Karosa B 932, který byl uveden na trh v roce 1995. Tím zůstala produkce Legobusu omezená pouze na jediný exemplář.
První a jediný Legobus zůstal po roce 1995 ve vlastnictví Technického muzea v Brně, kde se proměnil v historický exponát. V muzeu je označen jako B19 a pravidelně se objevuje na různých akcích a slavnostních událostech, kde představuje významnou kapitolu české dopravní historie. Je považován za jeden z nejzajímavějších a nejvzácnějších kousků sbírky muzea.
Legobus si vyzkoušel i provoz v běžné městské dopravě. V roce 1994 byl nasazen do služeb Dopravního podniku hlavního města Prahy, kde dostal evidenční číslo 3002 a byl umístěn v garážích Vršovice. Jeho nasazení bylo však pouze dočasné a omezené z důvodu technických a legislativních překážek.
V roce 1995, kdy Technické muzeum nemělo pro tento unikátní autobus dostatek prostoru, došlo k dohodě o jeho provozu v Dopravním podniku města Brna. Legobus měl jezdit na běžných linkách městské hromadné dopravy, avšak kvůli nesouhlasu výrobce se tento plán nenaplnil. Výsledkem bylo, že autobus skončil v pronájmu na brněnském letišti Tuřany, kde sloužil v období od roku 1997 do roku 2005.
Hlavním důvodem, proč Legobus nemohl být dlouhodobě nasazen v běžném provozu, byla skutečnost, že nesplňoval všechny potřebné předpisy a legislativní požadavky. Jako funkční prototyp měl sloužit především k ověření možností konstrukce karoserie z hliníkového stavebnicového systému Alusuisse.
Od samého počátku bylo jasné, že hromadná výroba tímto způsobem nebude možná. Vysoká cena dovozových komponent a technologické zaměření výrobního závodu Karosa na jiné typy konstrukcí znemožnily masovou produkci Legobusu. Projekt tak zůstal spíše technologickou ukázkou než masově vyráběným vozem.
Kromě jediného prototypu B19 existuje ještě další karoserie modelu B 732.1670. Ta byla využita jako učební pomůcka v Integrované střední škole technické ve Vysokém Mýtě. Tento fakt dokládá, že Legobus měl i vzdělávací význam a pomáhal studentům technických oborů poznávat moderní konstrukční technologie.
Ačkoliv měl Legobus relativně krátký a turbulentní život, jeho vliv a význam v české dopravní historii je nezpochybnitelný. Tento inovativní autobus zanechal nesmazatelnou stopu a je možné, že se jednoho dne dočká svého návratu jako legendární retro vůz, který potěší nejen pamětníky, ale i fanoušky autobusové dopravy všech generací.
Zdroje:
Dobrý den autore, obávám se, že i přes Vaši snahu ozdrojovat Vaše úvahy v článku z veskrze „populárních zdrojů“ jste dostatečně nezapátral po faktických skutečnostech. Min. 50% událostí kolem tohoto vozu řešil osobně a situace byla mnohem prostší. Tehdejší hlavní konstruktér se chtěl ukázat a postavil ve vývoji funkční vzorek z hodně draze nakoupených komponentů Alusuisse. Od počáteční myšlenky to nemělo vůbec nic společného s jakkoliv reálně možným uplatněním ve výrobě podniku Karosa a posloužilo to jen k „technickému cvičení“ kolegů v konstrukci a vývojové dílně (což kvituji pozitivně, byť to stálo dost peněz, kterých v té době a v dané situaci firmy před privatizací Renaultem V.I. nebylo rozhodně nazbyt). Některé prvky byly použity či inspirovány předtím ukončeným projektem unifikace B 831, jiné zase byly určitým testem některých řešení později použitých na řadě 900. Bohužel (a to píšete správně) vůz neodpovídal legislativním požadavkům a následně jako obchodní ředitel jsem musel zakázat jeho provoz s lidmi. Darovali jsme ho tedy do Technického muzea v Brně, a to s podmínkou, že nebude provozován s cestujícími, protože mi bylo líto ho nechat rozebrat a sešrotovat či nechat shnít někde v kopřivách. Další odpovědnost za jeho případný provoz už byla na vedení Technického muzea. Nešlo primárně o to, že by jízda s ním byla přímo nebezpečná, ale v případě provozu s cestujícími pokud by se cokoliv stalo (i nezaviněně) a někdo by se nedejbože třeba při tom zranil, tak by to byl hodně velký problém.
Přeji Vám upřímně hodně dalších dobrých článků, ale raději si informace ověřujte od přímých účastníků, než z Wikipedie nebo článků ve fanouškovských médiích.
A Nenapsal by jste třeba článek o tom?
Není dále o čem. Podstatné už bylo sděleno…. Ale nedávno jsem někde, už nevím kde, zaznamenal podobný článek popisující důvody vzniku nové řady 83x (neplést s projektem unifikovaného autobusu-trolejbusu B831/17Tr). Autor tohoto článku hledal někde logiku, dovozoval strategické záměry vedení firmy – a ono to označení vzniklo jen lidskou chybou obchodníka externí firmy, která vyvážela autobusy Karosa do Ruska. Z důvodu lokální certifikace nebylo možné nadále použít označování B 731/732, tak tam vyplnil do oněch oficiálních lejster na úřadě v Moskvě označení 831. Když s tím přijel do Karosy, tak jsme se zhrozili, protože označování autobusů se dělalo podle podnikové/oborové normy a označení 831/832 už bylo použito pro zmíněný projekt unifikace. Ale už se nedalo nic dělat, ostatně „unifikace“ se do sériové výroby a tedy do prodeje nedostala, takže ve skutečnosti to neznamenalo žádnou kolizi. Trochu jsem to zkrátil, ale podstata je skutečná. A autor daného článku, aniž by si zjistil fakta, začal vytvářet myšlenkové konstrukce o tom, jak vedení firmy koncepčně plánovalo novou/inovovanou řadu. Některé události prostě mají opravdu často i hodně primitivní vysvětlení, které nemusí být zrovna „sexy“.
Díky za informace. Zdroje z článku jsou vždy jenom veřejné. To že se některé věci na veřejnost (do Wiki) nedostanou, tak je prostě nemůžu vědět.
Na rozdíl od běžných veřejných společenských či politických událostí, které jsou v médiích vždy poměrně široce zveřejňovány a tím pádem i pro historii uchovány, tak firemní záležitosti povětšinu zůstávají důvěrné, nejsou aktivně zveřejňovány (kromě marketingových záležitostí, což bývá někdy záměrně „lakováno“ v jiných, než reálných barvách) a tudíž důvěryhodné veřejné zdroje jsou omezeny většinou opravdu na minimum. To je i důvod, proč Wiki nebo ani AI nemůže ve většině případů popisovat fakta, protože k tomu nemá relevantní zdroje, resp. k nim nemá přístup. Je těžké psát o tom, co se ve firmách uvnitř dělo, aniž by autor tedy měl přístup ke skutečným zdrojům uvnitř firem, přičemž řada těch událostí prostě formou popisné „kroniky“ ani ve firmách není zaznamenána. Příkladem jsou obě zmíněné záležitosti – Legobus i řada 831 (tzv. pro Rusko). To prostě v určité době nějak proběhlo, aktivní účastníci si to možná ještě možná pamatují, ale nikde to popsáno jako ucelený příběh prostě ani ve firmě není, natož to, aby to bylo někde popsáno na Wiki nebo jinde (bez odkazů na primární data). … Nechci Vás odradit od psaní podobných článků, ale bez toho, aniž byste se vypravil mezi pamětníky a měl přístup k primárním archiváliím, budou výstupem jen většinou sice populární, ale bohužel s realitou nekorespondující texty. Bohužel pak se na ten text někdo odkáže a na odkaz se odkáže další a vyjde z toho úplně jiná zkreslená historie. Ať se Vám daří.